Vítězství v Grantu Prahy na Czech Press Photo 2018. Díky všem, kdo mi drželi palce!

Když jsem se před dvěma lety po dvacetileté poloprofesionální mezihře vracel k profesionálnímu focení v médiích, vůbec by mě nenapadlo, že brzy dostanu tak úžasný impuls a motivaci. Podařilo se mi totiž na prestižní soutěži Czech Press Photo vyhrát Grant Prahy. Dává mi to možnost rok fotit Prahu a pak z mých fotek udělat výstavu.

Mám radost, že se to podařilo. V Pražských ulicích jsem v osmdesátých letech začínal vážněji fotit. Pak jsem se i díky těm pražským fotkám dostal k novinařině. Bylo to těsně po sametové revoluci, kdy jsem začal fotit a psát pro nově vzniklý nezávislý zpravodajský týdeník Region.

Vystavuji v Leica Gallery Café Praha, přijďte se podívat

Když mě oslovila pražská Leica Gallery, jestli bych nechtěl vystavovat v jejich kavárně a dělat v podstatě "předskokana" hlavní výstavě Roberta Vana, měl jsem opravdu radost. Galerie Leica je moc příjemné místo, mám ji spojenou se spoustou skvělých fotek, které jsem tam už viděl. A navíc - i výstavy na zdi kavárny mívají hodně vysokou úroveň.

Vystavovat v Leice má pro mě ještě jeden kouzelný moment. Když jsem byl kluk, hodně jsem obdivoval fotky krnovského dokumentaristy Gustava Aulehly, a občas jsem za ním chodil pro rozumy. Je to jeden z velmi uznávaných českých fotografů, který dokázal bez ideologického balastu zachytit život v padesátých a šedesátých letech. A vždycky jsme se v debatách stočili k fotoaparátům od Leicy, se kterými pracoval.

Testování nové Fuji X-H1 v Lisabonu

V polovině února jsem na pozvání českého Fujifilmu vyrazil na představení nové bezzrcadlovky Fujifilm X-H1 v Lisabonu. Bylo to fajn, až na cestu tam, která trvala nějakých dvanáct hodin. Letecky. Ve Frankfurtu, kde jsme měli přestupovat, totiž napadl sníh. A tak letadlo z Prahy odstartovalo s dvouhodinovým zpožděním.

Ve Frankfurtu jsme nestihli přípoj, letenky nám přebookovali na devět večer a tak bylo před námi šest hodin čekání. Z domova na pražské letiště jsem vyjížděl v devět ráno, do hotelu v Lisabonu jsme se dostali v jednu v noci našeho času. Myslím, že se nepletu, když řeknu, že můj let do USA (tuším to bylo v roce 2014) trval kratší dobu.

Duální stabilizace: Jak se nevěřící Tomáš změnil ve Viléma Tella

Některé věci má člověk hluboko zažité a řídí se jimi vlastně úplně bezmyšlenkovitě. V mém případě byla takovým zažitým mýtem poučka, že vůbec nemá smysl fotit z ruky delším časem, než je ohnisková vzdálenost objektivu. Jinými slovy, při fotografování padesátkou byla tím hraničním časem padesátina, u dvoustovky dvousetina vteřiny. A mimochodem, ani tu padesátinu či dvousetinu se mi často nedařilo udržet.

Už nějakou dobu mám foťák, který má duální stabilizaci. Nepochopitelným kouzlem pozná, jak se vám třese ruka a přizpůsobí tomu stabilizaci v objektivu i v těle. Popravdě, věděl jsem že to nějak funguje, měl jsem ověřeno, že můžu jít trochu pod hraniční časy ze staré poučky. Ale netušil jsem, jak moc.

Výborná výstava: Brněnský performer v Domě fotografie

Performance a fotografie mají k sobě někdy až neskutečně blízko. A Vladimír Ambroz, který teď vystavuje v pražském Domě fotografie, to potvrzuje.

Ambroz je architekt, který se ovšem v sedmdesátých letech věnoval právě performancím (i když se jim tehdy ještě tak neříkalo). Jeho nejrůznější akce (od toho, že se s pneumatikami na rukách a nohách zaparkoval mezi auta na sídlišti, až po přelepení nálepek na sovětských sardinkách), byly reakcí na tehdejší dobu.

Moustiers-Sainte-Marie, městečko se zlatou hvězdou na řetězu

Letošní zima se mi zdá nějaká šedivá. Několik víkendů po sobě už koukám ráno na webkamery na horách, a většinou vidím jen unavenou krajinu bez pořádné zimní jiskry. Ani nemám chuť jet fotit.

Často se mi v takových chvílích vybaví letní focení v Provence. Český malíř Otokar Kubín, který tam žil, sice s oblibou tvrdil, že Provence je šedivá a vypálená sluncem, ale já to vnímám jinak. Pro mne je úžasně barevná.

Když teď jsem chystal pro Aktuálně vzpomínku na spisovatele Petera Mayla, který se psaním o Provence proslavil, vyskočila na mě z archivu i tahle fotka. Je na ní vesnička Moustiers-Sainte-Marie, zalitá teplým sluncem pozdního odpoledne.

Může formát Micro 4/3 konkurovat fullframu? Přesvědčte se sami

Tři z mých fotografií jsou až do 30. ledna k vidění na výstava Czech Press Photo na Staroměstské radnici v Praze. Všechny tři byly pořízeny bezzrcadlovkou Panasonic GX7 s relativně malým snímačem formátu Micro 4/3. Zkuste si je porovnat s jinými zvětšeninami na výstavě - rozdíl mezi nimi a snímky z fullframů není nijak patrný.